Povídání o tom, jak se vymýšlejí nové recepty, do které destinace se vyplatí vyrazit za gastrem a kam může člověka zavést cesta k sobě samému.
V dnešním nultého příspěvku (jupííí, máme blog!) se společně vrátíme do března, který patřil ženám a také čokoládě Sama sebou. Jemný kokosový základ, vločky uzené maldonské soli a jiskřivá chuť pepře, to je příchuť limitky k MDŽ, kterou s námi vymyslela spisovatelka, autorka kuchařek, novinářka a také průvodkyně Lenka Požárová. Rozhovor původně vznikl pro účely našeho zákaznického newsletteru v době, kdy jsme ještě blog neměli, a tak je relativně krátký. Lenka je ale nesmírně inspirativní člověk a by byl hřích vás o povídání s ní ochudit.
Zapálená kuchařka i punková průvodkyně
Lenka brázdila pět let kariéru daňové poradkyně, než zjistila, že jí to více než k daním táhne k vaření. V roce 2005 začala vydávat netradiční kuchařky s názvem “Což takhle dát si..”, z nichž se každá věnuje pouze jedné surovině. Kulinářský svět nakonec obohatila 14 dílnou sérií, za kterou získala, jako první Češka, prestižní mezinárodní ocenění Gourmand World Cookbook Award. Jen u receptů ale nezůstala.
Svá životní dobrodružství i poznatky z cest promítla do několika románů, cestopisu a netradičního průvodce Londýnem. Tam se původně vydala nasbírat zkušenosti pro otevření vlastního bistra. Dva a půl roku života v protisměru a práce v několika tamních vyhlášených restauracích ji ale nakonec nasměrovala k úplně jiné profesi - novinařině. Příběhy nejen z gastra zachycuje perem i skrze objektiv a ve svém rodném Brně pořádá také nevšední prohlídky, na které chodí s nadšením i samotní Brňáci.
“Jedinečností může být i to, co se snažíme běžně skrýt.”
Jaké koření je Lenka Požárová?
Myslím, že jsem směsí všelikého koření, která se různě chuťově proměňuje podle toho na jaké další ingredience (okolnosti) naráží.
Naše společná čokoláda k MDŽ může mít pro někoho trochu nečekanou recepturu. Proč jsi zvolila zrovna kombinaci kokosu, soli a pepře?
Ženskost je pro mě jemnost a něha a tou je v receptuře kokosový základ. Nechtěla jsem ale jen duhové obláčky zalité romantikou. Potřebovala jsem do chutí dostat i ženskou sílu a ráznost. Okořenit to trochu bojovnou amazonkou, která se budí, když je třeba. Sůl se nabízela okamžitě, protože s ní je čokoláda boží. Chilli je skvělé, leč ohrané a ten pepř se mi zdál, že by mohl fungovat skvěle. Což se potvrdilo. K soli navíc patří. Že vločky soli budou uzené? Tak s tímto vylepšením jste přišli už vy sami.
Mnoho lidí se snaží nalézt rovnováhu mezi společenskými očekáváními a touhou být věrnými sami sobě. Co bys poradila těm, kteří se obávají vyjádřit svou jedinečnost?
Když se snažíte zapadnout do ideálů ostatních, stojí to sílu, kterou vynakládáte zbytečně. Popíráte sami sebe. Být sama sebou je osvobozujícím ulehčením. Jen to necháte plynout, k ničemu se nenutíte. Přijímáte své klady i zápory. Jedinečností může být totiž i to, co se snažíme běžně skrýt. Uvědomila jsem si to poté, co jsem si dovolila přiznat šedé vlasy ve věku, kdy se to ještě nedělá. Nikdo mě s šedinami nakonec nepovažoval za starou bábu, tak mě okolí zrazovalo. Paradoxně mi to zvedlo pošlapané sebevědomí.
Jak vymýšlíš nové recepty? Experimentuješ s chutěmi, nebo máš už předem v hlavě jasný koncept a víš, co bude fungovat?
Jak kdy. Někdy se mi objeví jasná kombinace receptu v hlavě předem. Třeba při nakupování na trhu, když vidím suroviny. Někdy vymyslím kombinaci, kterou bych si přála ochutnat. Někdy to vzniká přímou vaření a někdy je to dílo “náhody”, kdy je třeba zkombinovat zbytky v lednici. Jak vím, co bude fungovat, říct sama nedovedu. Možná je to cit. Možná jen hravost. Možná absence strachu jít do neznáma.
Půl roku jsi žila na břehu norského fjordu, dva a půl roku byl tvým domovem Londýn. Procestovala jsi velkou část Evropy, navštívila jsi ale také Srí Lanku nebo Panamu. Kam se podle tebe nejvíc vyplatí vyrazit za gastrem?
Mně konkrétně chuťově velmi zaujal a bavil Izrael. Exotická Srí Lanka i Panama byly taky obohacující. Vybrala bych Londýn, protože to je město, kde můžete ochutnat bez nadsázky celý svět. Aniž byste museli urazit tisíce kilometrů. Kde se přitom můžete cítit bezpečně.
Kterou zemi bys chtěla ochutnat jako další?
Ochutnat jsem si přála Írán, ale tam se asi hned tak nepodívám. Stále mi také uniká Řecko a víc bych si přála zakousnout se do Portugalska, které je opojné nejen gastronomicky.
Z daňové poradkyně jsi se stala zapálenou kuchařkou, spisovatelkou, novinářkou i fotografkou. Nyní se také věnuješ průvodcování po rodném Brně. Je nějaká profese, kterou by sis ještě chtěla vyzkoušet?
Já ty profese nestřídala, abych si je vyzkoušela a zkusila si něco nového, ale abych se našla. Nedokážu říct, kam mě má cesta k sobě samé ještě zavede.
Co plánuješ v nejbližší době? Můžeme se těšit třeba na nějakou novou knihu?
Život mě naučil neplánovat. Procházky po Brně pořád rozvíjím a mám rozpracovaných několik nápadů na knihy. V tuto chvíli sama nevím, která to dofinišuje jako první. I já samotná se nechám překvapit.